Hory - cestopisy, fotografie, akce,...

Strážovské vrchy 2008 

            Na začátku září nám s Radkem došlo, že to ještě letos nebylo vše, co jsme chtěli vidět, dokázat. V širším hledáčku byl ještě Vihorlat a Krkonoše z polské strany. Nakonec jsme zvolili Strážovské vrchy.

            Na Slovensko – do Bánovců nad Bebravou jsme dorazili v pátek kolem páté ráno. Zaparkovali jsem auto nedaleko autobusového nádraží a jeli autobusem do Uhrovského Podhradie. Na autobusáku byla spousta lidí jedoucích prvními ranními autobusy do fabrik a mi dva s velkými bágly takto ráno jsme tam působili poněkud podivně. :) Skrz Uhrovec, kde se narodil Štúr a Dubček jsme dojeli po chvíli do Uhrovského Podhradie. Odtud jsme zač´li stoupat na hrad Uhrovec (hrad původně ze 13. století; v nadmořské výšce 591 metrů). Na hrad to trvalo hodinu.

Z něj se zachovala poměrně velká zřícenina. Z hradu je pěkný rozhled do okolí, které zpětně vzato, je jedním z nejhezčích míst Strážovských vrchů, které jsme viděli. Hrad je velmi fotogenický. Po zelené a pak červené jsme pokračovali směr Rokoš. Po cestě bylo několik pěkných výhledů přes údolí na protější skalnatý hřeben. Zpět na hrad však výhled moc nebyl. Po 3 hodinách 45 minutách cesty většinou bukovým lesem jsme byli na první tisícovce – Rokoši (1010 m). Po cestě se mi podařilo v jednom polomu vyfotit kudlanku, nebo co to bylo za fujtajbl. :) Z Rokoše stojí za to zajít ani ne 5 minut k památníku již zmíněných Štůra a Dubčeka. Odtud je pěkný výhled mj. hloboko dolů na hrad Uhrovec.(foto) Pokračovali jsme po červené směr Homolka, kam bylo v plánu dojít. Jenže nám pomalu docházelo, že je to naprosto nereálné. Šli jsme přes Čierny vrch (997 m), Kšinnianskou polanu (louky, výhledy, vysílač) a Suchý vrch (1028 m). Většinou skrz bukové lesy, o kterých Radek konstatoval, že jich tu je více než v Bukovských vrších na samém východě Slovenska. Nutno uznat, že některé byly velmi staré a tvary některých poněkud bizardní. U prudkého klesání ze Suchého vrchu byl les modřínový. Putování tento den jsme po více jak 12 hodinách a již při stmívání zakončili kousek před Caparkou (924 m). Fofrem jsme postavili stan, udělali na vařiči v ešusu véču, udělali protimedvědí opatření a šli spát.  Zdálo se mi o pivu, jak ho piju na Homolce, kam jsme zdaleka nedošli. :) V průběhu dne se rychle ochlazovalo a zesiloval vítr, dle předpovědi. (V předpovědi také bylo, že v následujících dnech bude skoro pořád 100% oblačnost, ale také nedle beze srážek.)

 



            Po deváté ráno jsme již měli sbaleno a vyráželi dále. Bylo jasno. V tomto předpověď selhala. Po chvíli putování jsme poprvé měli výhled na nejvyšší horu pohoří – Strážov. Stále po červené jsme se blížili k Homolce. Místy bylo značení mizerné, ale vždy jsme po chvilce správnou cestu našli. Na Homolku  jsme dorazili až kolem jedné. Chata byla uzavřena, ale naštěstí byl otevřený bufet naproti přes cestu pod sjezdovkou. Jelikož jsme většinu SK nechali v autě :), museli jsme ukecat obsluhu, aby nám prodala za Eura. Povedlo se to až mně, asi jsem vypadal opravdu vymrzle a hladově. :) Jídlo bylo výborné. Pěkný pak byl výstup na Vápeč.

Trval hodinu a půl. Po cestě byly pěkné rozhledy do okolí, několik luk a opět především bukový les. Vápeč (956 m) při svém putování touto krajinou nesmíte minout, její vrch je krásný, skalnatý a je z něj výhled na všechny strany. My jsme se tam zdrželi poměrně dlouho. Jako na dlani byl celý hřeben Rokoše a Suchého vrchu, který jsme šli včera, dále Homolka, Strážov,... My jsme si z Vápeče v obci Kopec v údolí pod námi vybrali místo na spaní. Krásná, velká posekaná louka. K ní to bylo asi 2 hodiny, stále dolů. Bohužel po chvíli nás opět zradilo značení. Tentokrát jsme jej již nehledali zpět, ale pokračovali jsme dále. K našemu údivu jsme po asi 2 km chůze po lesní cestě narazili na 1 „naší“ značku znovu a pak zase nic. No hrůza. Stříhli jsme to přímo dolů do údolí, chvíli lesem, loukou, křovím, přes potok a už jsme byli v zapadlé, do údolí zařízlé vesničce Kopec. U jednoho dědy jsme si doplnili zásoby vody a šli kousek na onu louku. Jenže zatímco jsme hledali rovný plácek, tak na nás začal hulákat někdo ze statku pod loukou. Prý mají kolem nás na louce návnady na divokou zvěř, tak ať se raději odtamtud klidíme. Naštěstí jsme uposlechli, v noci pak bylo slyšet několik výstřelů.

 

            Tento den se zdál dle předělaného plánu (úplně jsme vypustili Maguru) nejlehčí. Více-méně údolím jsme po červené putovali do Košeckého Rovného a Zliechova. Vyjma rozhledů nad Košeckým Rovným tento úsek není nijak zajímavý. Ve Zliechově jsme si trošku zašli k místní farmě, jenže ještě nebrali Eura, tak jsme si nemohli koupit nic. Sedli jsme si tak kousek před farmou a svačili chleba se salámem...  Prostředí nad obcí Zliechov po červené nahoru na Strážov je krásné. Na několika místech jsem se tam zasekl s foťákem v ruce. Nahoru to trvalo asi hodinu a půl. Po cestě byly dva prameny. Náš poslední výšlap nám dal docela zabrat, ale stojí to za to. Okolí rozcestí Lúka pod Strážovom je kouzelné. Stejně tak stojí za to vrchol Strážov (1213 m), z nějž je při dobré viditelnosti vidět Tatry, Fatry a např. Beskydy. My jsme viděli alespoň nedaleké Sulovské skály a Klak. Kousek pod vrcholem je malá jeskyně. Jeskyní je ostatně po celém pohoří několik desítek. Dolů do Čičman to bylo po červené cca další hodinu a půl poměrně prudkého klesání. Tudy bych to nahoru nechtěl jít. :) V Čičmanech je rezervace lidové architektury (několik pěkně ozdobených, zachovalých dřevěných roubenek). Je zde (světe div se!) informační centrum a také velmi pěkný obchod se suvenýry – u muzea.
  V penzionu Javorina jsme se dobře najedli. Eura brali, ale šlo by i platit kartou. Ubytování je zde možné za 420 Sk. Nejdříve jsme uvažovali (hlavně já) o tom, se někde ubytovat, třetí noc ve stanu v tomto chladném počasí mě nelákala, ale pak jsme se rozhodli trošku se přiblížit zpět autu (cca 75 km). Z Čičman je spojení poměrně špatné, natož v neděli po 6té večer. Kousek po žluté a po silnici jsme pokračovali směr Fačkov (a hlavně směr silnice první třídy Žilina – Prievidza). Stopovali jsme, ale nikdo nezastavoval. Byla už skoro tma. A najednou zastavil chlápek z Bratislavi v toyotě. Hodil nás do Fačkova. Teploměr v autě ukazoval, že je venku 8 stupňů.  Z Fačkova jsem prosadil, že popojedeme posledním autobusem do Prievidze (necelou hodinu autobusem), ve které jsme ale vykysli, protože směr Bánovce (Trenčín) již nic nejelo, ani autobus, ani vlak. Tak jsme si na okraji Prievidze (vypadalo to jako park :) ) ustlali pod širákem s výhledem na nasvícený zámek Bojnice. Jen jsem doufal, že nás neokradou či nenapadnou nějaký feťáci. Spaní to bylo tak napůl. Kolem třetí v noci začalo pršet, naštěstí přes smrky nad námi to začlo prokapávat až když jsme v pět ráno vstávali. Autobusem jsme pak byli za chvilku v Bánovcích, odkud už jsme pokračovali autem. To už lilo a bylo přímo odporné počasí, takže to naše chladné nám zpětně ani nevadilo. :)

            Mik (1.10.2008)

Doporučuji především tato místa ve Strážovských vrších:

- horu Vápeč (skalnatý vrch, pěkný rozhled, z Homolky pěkné okolí kolem cesty);

- horu Strážov (nejvyšší hora pohoří - 1213m, pěkný rozhled, krásné prostředí pod vrcholem - louka...);

- obec Čičmany (lidová architektura, info centrum, restaurace a další služby);

- hrad Uhrovec a jeho okolí.

 

Další informace:

    Pohoří se rozkládá zhruba v trojúhelníku mezi Trenčínem, Považskou Bystricou a Prievidzou. Pohoří Strážovské vrchy je proti jiným slovenským pohořím (Vysoké a Nízké Tatry, Malá Fatra, Slovenský Ráj,...) turismem zapomenuté, což má výhodu v tom, že zde nejsou masy turistů, ale nevýhodu např. v tom, že zde jsou služby na nevalné úrovni. Snad s výjimkou Čičman. Kemp jsem na mapě nenašel. Pokud se sem chystáte na cykloturistiku, tak počítejte, že budete jezdit po místních silnicích.



Zajímavost:

    Jelikož vím, že má Radek vždy vše (nastudovanou mapu, naplánovanou trasu, vytisklé jízdní řády, načtené cestopisy,...) přesně naplánované, naplánoval jsem pro srandu trasu taky. Výsledek porovnání byl srandovní – moje trasa byla zhruba poloviční a vedla ze severu pohoří – z Považské Bystrice (zde nechat auto) přes Podskalský Roháč do Čičman, na Strážov, na Vápeč, přes Košecké Podhradie a Ilavu zpět, kdežto Radkova verze byla mnohem delší, vedla z jihu a vedla především po hřebenech. :) - V Bánovcích nad Bebravou nechat auto, dále busem, z Uhrovského Podhradie již po svých na Rokoš, po červené na Homolku, dále na Vápeč, na Strážov a do Čičman. Dále přes hřeben Magury do Bojnic. Odtud zpět do Bánovců nad Bebravou dopravou. Vyhrála varianta Radka. Tu jsme pak absolvovali pouze do Čičman, více jsme nestihli.

 

Fotogalerie: Strážovské vrchy 2008

© Mik 200x - 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode