Hory - cestopisy, fotografie, akce,...

 

Pieniny 2008

     

 

              S  Radkem  jsme  se  seznámili  přes  internet.  Rozhodnutí  jet  do Pienin padlo na konci března.  Jako  termín  byl  domluven  jeden  z  květnových „prodloužených“ víkendů – 8. až 11. května. Samotné akci předcházelo podrobné Radkovo plánování.

           Středa 7. května. Z Litoměřic jsem vyjel v šest večer přes Prahu do Jihlavy. Doprava v Praze (dle očekávání) před prodlouženým víkendem kolabovala. Cesta po D1 do Jihlavy již byla naštěstí plynulá. V Jihlavě na mě čekal Radek na hlavní silnici kousek od jeho bydliště, abych nebloudil. Přendali jsme zavazadla do jeho auta a kolem půl desáté vyrazili dále na Brno a Olomouc. Ve Valašském Meziříčí si dal Radek od řízení pauzu a nakoupili jsme zásoby (kafe) na dlouhou noc. Pokračovali jsme přes opuštěný hraniční přechod Makov, Žilinu, Ružomberok.

 Čtvrtek 8. května. Při jízdě po dálnici pod Tatrami se začalo pomalu rozednívat. Pohled na krásné Vysoké Tatry mě probudil. Při jízdě jsem chvilkami klimbal. Aby ne, provoz nebyl žádný a Radek řídil celou cestu. Přes Poprad, Kežmarok a pohoří Spišská Magura jsme se blížili k Pieninám. -  Plán byl nechat auto ve Spišské Staré Vsi a místní autobusovou dopravou se dostat v 5:40 nebo v 10:00 na druhou stranu Pienin – na sedlo za obcí Stráňany. – Ve Spišské Staré Vsi jsme chvilku hledali místo na zaparkování a autobusové „nádražíčko.“ Ihned jak jsme vylezli z auta, které ´sme nechali před bytovkami kousek od autobusáku, museli jsme se pořádně obléct. Byla pěkná zima (3 st.C.). Převlékajícího se Radka hned zmerčila rozespalá Slovenka, která šla vyvenčit psa. :) Malé autobusové nádraží nás překvapilo. Připomínalo mi jedno v Černé Hoře, bylo hrozné. Důležité však bylo, že autobus jel přesně a řidič byl ochotný a hned pochopil, kde chceme vystupovat. Jeli jsme asi 40 minut. Samozřejmě jsem po probdělé noci začal usínat.

 Bylo před půl sedmou ráno a stáli jsme na začátku turistické značky za obcí Stráňany. Opět jsme se přioblékli. Představoval jsem si zahřátou postel… Po zelené značce jsme stoupali na hřeben, k polským hranicím. Okolí bylo parádní. Nejdříve louky, výše místy stromy a na hřebeni les.A při stoupání bylo hned příjemně teplo. Na rozcestí na slovenské-polské hranici jsme byli za chvíli. Pokračovali jsme po modré na vrchol Vysoké Skalky (1050 mnm). Poslední metry výstupu se nám zdáli přeci jen trošku ostré (na značenou turistickou cestu), ani jsme se pak nedivili, že z druhé strany vedou k vrcholu schody. :)

 

Počasí bylo nemastné neslané, bylo oblačno a vypadalo to na déšť. Kousek za tímto vrcholem jsme si dali snídani. Měli jsme krásný výhled na polskou stranu – louky, kopce, pohoda. Dále po modré jsme přešli Vysoků (1013 mnm) a Wisoki Wierch (900 mnm) (v názvech vrcholů tohoto úseku nevylučuji chybu, v polských a slovenských názvech je tu tak trochu chaos). Počasí se zhoršilo, občas pršelo. Při fotopauzách chybělo sluníčko a když náhodou vykouklo, tam jsme hned fotili. Hřeben Malých Pienin postupně klesal. Na horizontu jsme již delší dobu viděli chajdu a usoudili jsme, že je to Orlica, což byl cíl pro tento den. Jak jsme za nedlouho zjistili z turistického značení, chata Orlica byla dole v údolí řeky Dunajec, takže nás čekal ještě sestup do údolí. Již pršelo a cesta dolů se změnila v kluziště. Na pády jsem vyhrál 1:0.

Blížíce se schronisku Orlica jsme doufali, že budou mít nějaké volné místo. Jako zálohu jsme měli nedalekou chatu Pieniny na slovenské straně. Před odjezdem do obou těchto chat Radek mailoval, ale chata Pieniny byla beznadějně plná a z Orlice napsali nic neříkající odpověď: „Witam - niestety te pokoje w tym terminie mamy juz zajete. Moga byc inne miejsca?“ Takže jsme do poslední chvíle nevěděli na čem jsme a představa stavění stanu v dešti nebyla zrovna lákavá. Jen co ukázal Radek recepční papír s emailem, bylo jasné, že ty dvě místa pro nás mají. Na 2 noci. Měli jsme radost. Sice to byla kůča, ale hlavně byla střecha nad hlavou. Venku pršelo stále vydatněji a začala bouřka. Tak jsme využili času na sprchu a jedno pivko v restauraci v chatě. Bouřka však netrvala dlouho a tak jsem navrhl ještě před spaním skočit do Szcawnice (na jejíž kraji jsme byli) na točené. Radek se nenechal pobízet, i když se mi divil, že takhle ospalý ještě někam chci jít. Vybrali jsme si hospůdku se zahrádkou na břehu Dunajce. Pohled na mě musel být srandovní, jelikož mi u piva několikrát „padala hlava.“ Po dvou pivech (Zywiec) jsme to zabalili a konečně šli spát. Bylo kolem páté odpoledne. :)

 

Pátek 9. května. Předcházejícího dne odpoledne jsem si myslel, že nemůžu vydržet spát až do rána. Opak byl pravdou. Ještě jsme si přidali hodinku spánku navíc(celkem 15 hodin!). Tento den nás čekala lehčí trasa (a navíc na lehko). Počasí vypadalo slibně. Ze schroniska Orlica jsme sešli jen kousek dolů k řece Dunajec a jejím údolím skrz Pieniny (Prielom Dunajca) jsme šli proti proudu směrem do Červeného Kláštora. Prielom Dunajca je krásné a poměrně hluboké a úzké údolí. Pohodlně se jím dá projet i na kole. Všude kolem nás skály nebo strmé svahy, krásný les.

Dunajec zde tvoří státní hranici. Pěkný byl mimo jiné výhled na Sokolicu (747 mnm), na jejíž vrchol bychom měli vylézt druhý den. Po Dunajci začali jezdit pltě, místní atrakce. Po více jak 2 hodinách jsme se z údolí „vynořili“ na kraji Červeného Kláštora. Nad námi vystoupila dominanta Pienin – Trzy Korony (982 mnm).

Chvilku jsme fotili a dále pak pokračovali do Červeného Kláštora (národní kulturní památka, zrovna zde natáčela cosi společnost z Česka). Do musea, které je v  komplexu jsme nešli, ale nahlédli jsme do krásného kostela Sv. Antona. Po krátké prohlídce jsme si dali ve stejnojmenné vesnici oběd a pivo (Kelt). Na stánku u parkoviště (z obce směrem na Haligovce) jsem konečně sehnal turistickou známku. Paní chtěla 60 SK, což bylo nemalé překvapení, ale nešlo ji nekoupit. (pro zajímavost cena v ČR: 25 Kč) Následoval náročnější úsek než dopoledne – po červené stoupání do sedla Cerla. Pokud půjdete stejnou cestou, dávejte pozor na turistické značení, v jednom místě je docela chaotické (no jo, zabloudili jsme). Ze sedla je pak pěkný výhled do okolí, ale třeba i na Vysoké Tatry. Kousek na to jsme potkali skupinku Čechů, kteří se na značenou cestu vyloupli odněkud z údolí. Jinak nebyl široko daleko jediný turista. Balada. Podruhé se nám povedlo si „neplánovaně prodloužit trasu“ na rozcestí Pod Plašnou, které jsme kecajíce prošli. Alespoň jsme tak měli o cca kilometr dál na konci lesa pěkný výhled na celý hřeben Malých Pienin, který jsme přešli předešlý den. Následoval návrat na rozcestí a krátká (tato byla plánována :) ) zacházka k Haligovským skalám. Toto mohu doporučit kvůli několika krásným scenériím a supr výhledům do dalekého okolí.

Zelenou značku jsme neopustili až do obce Lesnica (pozvolné klesání mezi loukami). Na konci obce Lesnica, těsně před Prielomem Lesnického potoka do Prielomu Dunajce stojí turistická chata Pieniny (stejně jako Orlica na polské straně – ideální výchozí místo). Nešlo nedat si (mimochodem výbornou) zelňačku a pivko. Po nějakých osmi hodinách (vč. přestávek) na cestě to bodlo. Před chatou nás zaujali velké letecké snímky Pienin. Zpět na chatu Orlica to bylo už jen kousek. Po návratu jsme ještě zašli na čaj. Dole v restauraci chaty Orlica (možná trošku honosný název, spíše asi bufet) seděl větší počet turistů z Čech. Seděli ve skupinkách nad mapami a stále se dohadovali, zda půjdou druhý den tůru 12 hodin nebo 14 a jak to bude s odjezdem autobusu, jak to můžou stihnout a že to nejde stihnout atd., což nás s Radkem docela pobavilo. V tom přišel Pavel Stránský (republikový předseda KČT) a vše uváděl na pravou míru. I když i po jeho odchodu některé z dam uvažovali, že ráno raději zaspí. :) My jsme se přemístili do kurníku (nápis uvnitř „Ten kurnik jest the best.“ byl naprosto výstižný) a Radek ještě otevřel láhev André, kterou jsem mu den předtím dal. Po desáté večer najednou někdo zaťukal a do dveří vešel Polák s talířem plným grilovaných klobás a uzeného, že jim prý zbylo, ať si vezmeme a to rovnou každý dvě. Bylo to velmi příjemné překvapení. To se pak pěkně spalo.

 

            Sobota 10. května. Vstáváme kolem osmé ráno, zabalíme se, vracíme klíče a opouštíme „kurník“ u chaty Orlica. Dunajec překonáváme nedaleko chaty přívozem za mírný poplatek (tuším 3 zloté). Na druhé straně začíná modrá turistická značka, po které půjdeme několik hodin. Cesta se klikatí od řeky prudce do kopce. Hned ze začátku předcházíme i s těžkými bágly ostatní turisty, kteří s námi byli na přívozu. Je znát, že jsme na turisticky velmi vytížené stezce. Je celkem pěkně upravená. Za 3/4 hodiny jsme byli na Sokolici. Na ní a Trzy Korony se platí malé vstupné. Stojí to však za to.

Výhled ze Sokolice je nádherný jak přímo dolů do Prielomu Dunajca (skalnatá stěna 300 metrů přímo dolů), na chatu Pieniny, tak třeba i na Vysoké a Belianské Tatry. Dále po modré jsme pokračovali nahoru-dolů většinou skalnatým terénem. Na místě zvaném Czertež jsme si dali svačinu a koukali na hluboko pod námi po Dunajci plující pltě. Po dalších zhruba dvou hodinách jsme dorazili přes Zamek Pieniny (zříceniny hradu, moc z něj nezbylo) na dominantu Pienin – Trzy Korony (982 mnm). Posledních zhruba 50 metrů na vrchol vede kovové schodiště rozdělené na 2 půlky, jedna pro vystupující a jedna pro sestupující turisty. Nic pěkného, ale na druhou stranu si neumím představit, jak by vypadal vrchol sešlapaný stovkami turistů denně. Výhled z tohoto vrcholu je krásný – celé Pieniny jsou z něj jak na dlani. Viděli jsme pěkně i naše trasy v předcházejících 2 dnech. Měli jsme štěstí – na vrcholu nás bylo cca deset, ale když jsme se z něj začali po kovovém schodišti vracet, lezlo nahoru snad padesát lidí. Hrůza. V hlavní sezóně zde musí být dlouhá fronta. Rychle pryč! Z vrcholu jsme pokračovali po společné modré a žluté značky k sedlu Przelecz Szopka. Odtud naštěstí drtivá většina turistů pokračovala zpět do údolí. Minuli jsme pěkný kuželovitý kopec Nowa Góra a putovali dále po klesajícím hřebeni, chvíli lesem, chvíli loukami. Pěkné prostředí. Dokonce občas vykouklo slunce. Rozhodli jsme se pozměnit náš původní plán (jediná změna) – zříceninu hradu Czorsztyn nechat na další den a tak jsme ze sedla Przelecz Osice sešli po silnici do údolí a přes obec Sromowce Wyzne jsme se vraceli na Slovensko k autu. Prošli jsme vesničkou Lysá nad Dunajcom (zde je snad v každém domě obchůdek, nejčastěji „sklep alkoholowy,“ v Polsku je dráž) do Spišské Staré Vsi. Cesta po asfaltu byla úmorná. Radostné bylo naše setkání s Radkovým autem. Naštěstí si z něj nikdo nic „nepůjčil.“ Jeli jsme přes Červený Kláštor do Haligovců(a cestou fotili krásně nasvícené Trzy Korony).

            Zde jsem zjišťoval před odjezdem z ČR ubytování v rekreačním zařízení Goralský Dvor, tak jsme zkusili, nemají-li opravdu nějaké volné místo. Do stanu se nám moc nechtělo. Měli čtyři poslední místa, tak jsme se ubytovali (pěkná chatka o 3 pokojích, společné sociální zařízení, měli jsme jeden z pokojů). U večeře a piva (Topvar) jsme znovu projížděli na mapě celé Pieniny a hodnotili pomalu končící akci.

 

            Neděle 11. května. Budík jsme ani nepotřebovali. Sousedé (dva nerudní, věčně si na něco stěžující Češi z Ústí nad Labem) ze spodní místnosti byli hluční od časného rána. Zabalili jsme se a jeli kousek za polské hranice – ke zřícenině hradu Czorsztyn. U něj jsme se rozhodli jít i dovnitř (4 zloté). Czorsztyn je poměrně velká zřícenina. Uvnitř je spousta kreseb a další dokumentace k historii hradu a v současnosti i sbírka starých pohledů Pienin. Prohlídka je zde bez průvodce. Po prohlídce jsme přejeli k zámku Niedzica, který je na druhém břehu přehrady (Jezioro Czorzstynskie). Zde už jsme dovnitř nešli. Za poslední zloté jsem si koupil dva druhy sýrů (výborné, podobné parenici, jeden přírodní a druhý uzený). Udělali jsme ještě několik fotek z nedaleko zámku stojící hráze. V roce 1997 zde byla napuštěna přehrada a tak jak zřícenina Czorzstyn, tak i zámek Niedzica jsou nyní kousek nad hladinou přehrady, kdežto v minulosti byly na vysokých skalách nad údolím. Podobně jako u nás například Orlík.

 

            A to už byl konec našeho putování krásným pohořím Pieniny. Chtě nechtě jsme museli jet zpět. Krátce po desáté jsme opustili Polsko. Sýrovou pauzu jsme si dali při průjezdu Spišskou Magurou. Radek pak ještě musel několikrát zastavovat pod Tatrami, pohled na ně byl prostě úžasný. Paradoxně počasí bylo tento den nejlepší – bylo jasno. Zpět domů jsme jeli přes Žilinu, Trenčín a Uherské Hradiště. V Jihlavě jsme se s Radkem rozloučili a já pokračoval již svým autem do Litoměřic. Tam jsem byl před desátou večer. Perfektní akce končí…

                                                                                                                                         Mik (21.5.2008)

 

Nejhezčí místa v Pieninách, aneb co neminout:

-  vrchol Sokolica

-  vrchol Trzy Korony

-  údolí Dunajce – Prielom Dunajca

-  Heligovské skály – rozhledy cca 1 km po zelené od červené značky

-  hřeben mezi vrcholem Vysoké Skalky a vrcholem Wysoky Wierch (modrá značka)

-  rozhledy a louky v okolí vrcholu Macelak – hodinu od vrcholu Trzy Korony (modrá značka)

 

Turisticky nejexponovanější místa:

-  Prielom Dunajca (jak pěšky tak na pltích)

-  vrchol Trzy Korony

         

Další postřehy:

-   Ač jsme se obávali velkého množství turistů (např. soudě z toho, že se nám nedařilo sehnat ubytování, to nakonec dobře dopadlo – viz. cestopis),  bylo jasné, že sezona teprve začíná a moc jich zde v tomto termínu nebylo. Supr.

-   Pieniny jsou mimořádně zachovalé. Příroda je zde krásná, nedotčená. Hřebeny jsou z větší části zalesněné smíšeným lesem. V okolí jsou rozsáhlé louky. Občas je vidět nějaké to stádo ovcí.

 

Ceny v Pieninách:

pivo na Slovensku: 25 - 35 Sk

pivo v Polsku: 5 zlotých

kofola 0,4 l: od 15 Sk

zelňačka na Slovensku: 35-40 Sk

jídlo - přírodní vepřový řízek s vajíčkem a obloha: od 100 Sk

jídlo – halušky se zelím a slaninou: kolem 90 Sk

přílohy – brambory, hranolky: od 30 Sk

ubytování v bungalovu u chaty Orlica: 7 zl. za os./noc (mimo hl.sez.)

ubytování v chatě v Haligovcích: 250 SK za os./noc (mimo hl.sez.)

autobus ze Spišské Staré Vsi do Straňan, dolní koniec: 32 Sk

© Mik 200x - 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode